VŽ 2

9. ledna 2010 v 20:45 | by Radus |  FF- Vládci živlů
Kamenná deska: tímto způsobem chci varovat budoucí populace, že v roce 2100 bude otevřena brána Iruman, která skrývá většinu temnoty světa. Temnota bude vypuštěna. Bojovat s ní budou moci však jen dětí narozené pod rudě planoucí kometu, toho večera se zrodí šest vládců živlů.
Když dočetl text, podíval se na profesora, který držel v ruce telefon a ten zděšeně, ale zároveň i radostně vykřikl: "mam syna."
Profesor se radoval, vtom ho přerušil vědec.
"Pojďte se podívat k oknu (profesor došel k oknu), tak se dívejte ohnivá kometa …pamatujete… ten text." Ti dva se na sebe jenom zděšeně podívali.
"Dneska se má," nedokončil, protože mu do toho vlítnul vědátorek, "honem volejte na porodnice. Pamatujete šest dětí… a vládci živlů."
"Jestli pověst nelhala, budeme mít co dočinění s …"
"Ale počkejte, něco mě napadlo, pamatujete ta ty tři předměty, co nám donesli ti vůdcové klanů v Japonsku?" vyjeknul profesor.
"Myslíte tu ocelovou tyč kovanou v sopce, skleněnou kapku broušenou samotným větrem a spirálovitě zakřivený kus kamene uražený ze skály bleskem? To je přece jen jedna z řeckých bájí, právě tu látku probírám s třetím ročníkem archeologie," oddechnul. Podle teto pověsti, existuje na zemi 6 bájných předmětů, které v sobě prý uchovávají živelnou moc. Se zděšeným výrazem vyběhl z mírnosti a po pěti minutách se vrátil s knihou.

PO DESETI MINUTÁCH:
"Podle té báje má byt předmětů šest, na každý živel jeden a my máme jen tři," konstatoval profesor.
"Ale i kdybychom měli všech šest předmětů, tak s tím moc nezmůžeme, pokud se dítě narodí, síla to pozná a přejde z předmětu do svého pána." Oba ještě pěknou chvíli diskutovali o tom, co se bude dít a vyhledávali informace o bráně Iruman. Už bylo pozdě večer a v tom zazvonil profesorovi mobil (už mě nebaví psát profesorovi tak mu dáme jméno Kamil). Přiložil mobil k uchu, "ahoj miláčku jak ti je?"
"Honem přijeď, kolem našeho syna léta nějaké světlo a v něm probleskávají malé blesky, mám o něj strach, přijeď zlato."
"Jasně už jedu," zaklapl telefon a rychle oba běželi k autu. Tradovali si to rychlostí 152Km/h do nemocnice.
Na recepci se ani neohlašoval, běžel na pokoj č. 32, kam ho nasměrovala manželka. Vběhl dovnitř a uviděl to, světle modré světlo se slabými elektrickými výboji. V duchu si pomyslel "to znamená, že pověst nelhala. Můj syn a Vládce blesků?" Jen tam tak stál a díval se na to světlo, když se najednou miminko jménem Ran probudilo. Světlo se s ním začalo pomalu spojovat. Po cele světelně estrádě se už více nic nedělo. Ran spokojeně usnul a Kamil s vědcem odešli, každý do svých domovů.
Ještě ten den se tyto akce opakovaly pět krát. V Indii kolem holčičky poletovaly kapky vody. V Egyptě kolem kluka vířil prach a písek. Podobně se v ten den zrodil v České Republice ještě jeden malinký vládce a to živlu ohně. Byl pojmenován jménem Tom.
Ran už byl doma spolu se svou maminkou a otcem. Celý svět již věděl o osudu, který Zemi čeká za necelých dvacet let. I o zbylých vládcích se vědělo, byli poseti po celé Zemi. Po nějaké době, kdy Ran dospíval spolu s ostatními vládci, se jeho schopnosti začínaly víc a víc projevovat. Již ve svých pěti letech dokázal nechat vybuchnout žárovku.

O 8 LET POZDĚJI:
"Dostal jsem nápad, při konečné analýze tabule mě upoutalo slovo spolu. Tudíž jsem si uvědomil, že je u všech vládců živlů nutné, aby se vzájemně znali," vychrlil na svou ženu a syna, kteří seděli u stolu a chystali se k přípravě nějakého jídla k večeři, protože mezi Ranovi záliby patřilo pomáhání mamince v kuchyni. Ran radostně vykřikl, "jó to je super tati, rád bych je všechny poznal," šťastně jásal Ran.
"A kdy to bude?" vyptával se nedočkavě. Otec mu však jenom odpověděl, že je to překvapení a znovu jako obvykle se přesunul do své pracovny, odkud byl slyšet jenom jeho hlas a neustále vytáčení čísel na telefonu, zvedání a pokládání sluchátka. Večer se všichni setkali u večeře. První a určitě ne jediná otázka byla "Tak co tati? Jak jsi to domluvil, povídej."
Kamil tuhle otázku čekal, protože jeho odpověď zněla jako by se ji celý den učil.
"Neboj, dorazí všichni, bude se to konat u nás asi za měsíc, stačí?" Syn se jen usmíval, byl strašně natěšený, až je všechny potká. Ten večer nemohl vůbec usnout.

1 DEN PŘED SETKÁNÍM:
,,Lžičky sem, skleničky… jo, ty máme položené dole na stole, jé… moje maso!" křičela celý den mamka. Chudák, byla celá utahaná, vystresovaná, ale celou dobu si říká, "Co jsi chtěla mít, to taky máš." Celý den to vypadalo v podobném smyslu, talíře řinčely a podobně. V den D, když ráno Ran snídal, zazvonil zvonek. Ran se jako obvykle rozběhl ke dveřím otevřít. Otevřel dveře a v nich stál malý černovlasý chlapeček a vedle něj nějaká starší, dospělá osoba.
"Dobrý den, jsme tady dobře na seznamovací párty?" Mladší kluk se jen schoval za dospělou osobu, nejspíš otce.
"Ano, já zavolám maminku. Mami jsou tu nějací lidé," bylo slyšet celým domem.
"Dobrý den, já jsem Jana Dobrá, maminka Rana." Takhle to vypadalo i u ostatních čtyřech dalších účastníku.
"To jsem si ani nemyslela, že tady bude tak zalidněno," divila se Jana a vydala se za ostatními rodiči. Ran od toho očividně očekával něco mnohem víc, seznámil se s nimi, ale nějak ho to k nim netáhlo, proto se rozhodnul sednout si do tichého koutku zahrady, ale co to? Pod stromem sedí ten malý černovlasý kluk.
"Ahoj já jsem Ran, a kdo jsi ty?" zeptal se Ran.
"Mno já jsem Tom, jsem taky z Čech, ale tatínek říkal, že to není moc časté, aby byli v jenom státě dva ti mno. ty víš vládci," vysoukal ze sebe, byl zjevně hodně vystrašený.
"Budeme kamarádi, ne budeme nejlepší kamarádi," řekli si kluci na konci dne. A opravdu ti dva kluci byli jak bratři. Ještě ten den Ran přemluvil maminku, aby to nějak zařídili, aby se s Tomem moli vídat co nejvíc. A taky se tak stalo. Po měsíci neustálého ježdění autem stovky kilometru se rodiče Toma rozhodli přestěhovat do domu vedle Dobrých.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama